Deník z Číny - červenec 2011

Češi v Číně a v Šanghaji

Na  prvním česko-slovenském setkání organizované v Šanghaji, kde jsme byli trochu vykulení z toho jak se všichni navzájem znají a jak berou Čínu úplně v pohodě. Je pravda, že jsme s Tomášem byli jediní z čínského města, kde žil jeden milión Číňanů a pouze 20 cizinců, a tak si ostatní těžko dokázali představit, že někdo v Číně nekoupí máslo, sýr nebo tampóny. Ostatní jezdili po městě metrem, já na elektrické motorce. Ostatní chodili do Starbucks, já leda na čaj v petce do večerky, protože v Zhangjiagangu žádná kavárna nebyla. Ale brala jsem to tak, že jsme v Číně noví a zkrátka se ještě rozkoukáváme, proto to není tak spontánní.

Na tomto setkání jsme se zapovídali s Honzou a Ivanou. Architekti, kteří dlouhodobě v Číně pracují a postali půlku Šanghaje. Byli jsme s Tomem z tohoto staršího páru naprosto nadšení. Seděli trochu dál od té hlučné skupiny a já si říkala, že asi také nezapadají jako my. Nakonec jsme s nimi strávili téměř celý večer a až poté se Honza osmělil a řekl, že tohle setkání s Ivanou založili, aby pomohli udržovat kontakt mezi krajany v Číně. Při odchodu jsme ještě zaujali Lukáše, který nás pozval o týden později domů na palačinkovou párty s jinou užší partou Čechů.

(o týden později)
Lukáš nás přivítal českým pivem v ruce a zásobou voňavých palačinek. Dorazilo téměř sedm rodin, které vytvořily společně uvolněnou atmosféru. Taková atmosféra nám na oficiálním setkání v Shanghaji scházela - asi tam bylo jenom moc lidí. Tady, ačkoli to byla jiná parta lidí než v Shaghaji, tak se seznamovalo, vyprávělo, připíjelo, pojídalo lečo, kynutý chléb a mnoho a mnoho palačinek. Ten večer jsme si s Tomem řekli, že se dá najít super parta Čechů v Číně a že to tady bude určitě fajn. Jen je musíme vídat, i když to máme do Šaghaje přes dvě hodiny autem.

Pohled na televizní vysílač Oriental Pearl Tower v Šanghaji, který byl se svými 468 m do roku 2007 nejvyšší budovou v Číně

Já s Lexinkou na elektrické motorce. Motorka je mým jediným dopravním prostředkem a Lexinka jediným společníkem

Druhý den ráno mě Tomáš vytáhl na badminton, na který ho zapsal jeho čínský kolega Ben. Zatímco Tomáš skákal a máchal raketou, aby získal bod nad svým čínským kolegou z  práce, já se zatím rozkoukávala, koho vyzvu na hru. Manželky posedávaly na lavičkách u kurtů a v rukou zahřívaly rakety. Muži dohráli, poplácali se po zádech a s orosenými čely usedli na lavičku. Nyní je čas na  dámskou jízdu. Skákala jsem, dělala manévry, ale košíček lítá zkrátka blbě. Nevadí, příští týden se jde znova a určitě to půjde lépe. Chce to jen zmáknout skok, chvat, úder, sun, krok, přískok…, zní to tak jednoduše.