Deník z Číny - červen 2011

Výlet do vodního města Wuzhen

Společně s  norským kolegou Frankem a jeho ženou Ullou jsme vyrazili na výlet do vodního města Wuzhen. Až na místě jsme zjistili, že nebyl nejlepší nápad vzít s sebou psa. 

Byl to náš první výlet mimo Zhangjiagang a takový nával lidí jsme si zdaleka nedokázali představit. Ale i pro psí nadšence tam měli u vstupu řešení v podobě připravených kotců. První část byla v podstatě nezajímavá. Postupovali jsme dál s davem, který nás postupně naváděl do domků s ukázkou ručně vyřezávaného nábytku a výrobou dlouhých, sytě modrých pláten. Ale bylo vtipné pozorovat Tomáše v davu, který všude o dvě hlavy vyčníval. 
Do druhé části se jelo minibusem, který evidentně odradil většinu čínských turistů, protože tato část byla prázdná. Konečně jsme měli pocit, že jsme ve vodním městě. Jednopatrové řadové domky jsou lemovány vodním přítokem a opticky působí, že plavou na vodě. 
Dorazili sjme k uličce, která voněla kuřecím vývarem. Obsluha restaurace nás usadila ke stolu a Frank na prstech ukázal čtyřikrát. Za pět minut jsme měli na stole čtyři misky kuřecí polévky s domácími dlouhatánskými nudlemi. Byla dobrá!

Cestou zpět jsme museli jet lodí, kam se nacpalo asi 500 lidí, ale nic se nepotopilo a ještě to byla docela sranda :D. Lexinku jsme v pořádku vyzvedli v tom samém kotci a na cestu domů si koupili smažené čínské knedlíky plněné vepřovým masem.

Fotografie
Tomáš součástí davu, který se posouval ve směru prohlídky
Naše norsko-česká parta na kuřecím vývaru s nudlemi

Neděli jsme strávili doma a večer krátkou procházkou. Číňané nejsou žádní velcí sportovci, ale moc rádi se hýbou. Každý večer jsou ulice plné lidí, kteří se jen tak procházejí, a přitom si velmi hlasitě povídají. V parcích se konají organizované taneční akce pro ženy pokročilého věku, které za doprovodu hlasité hudby cvičí naučenou sestavu připomínající aerobik pro začátečníky. Všichni jsou tak pozitivní. Obdivuju to. 

V každé ulici, v každém parku, na každé ulici je mnoho světla a já se díky tomu tady cítím opravdu bezpečně, i když člověk si musí dávat pozor všude. Hned se mi vybavuje nažloutlé pouliční osvětlení a nepříjemná tmavá zákoutí, které znám z Ústí nad Labem a kde za tmy chodí jen ti nejodvážnější.

A protože názvy parků jsme opravdu nezkoušeli ani vyslovit natož pamatovat, tak tohle byl park 1 s naší oblíbenou restaurací, která byla zcela odlišná od statních a měla nádherný výhled na jezero. Servírovali zapečenou rýži s hovězím a vařenou zeleninou
Park číslo 2 kam mohli psi