Deník z Číny - srpen 2011
srpen 2011
Jak jsme poprvé v Číně koupili sýr a málem se poprali v baru
Ochutnávání lokálních specialit je téměř povinností, a proto nákup čínských plněných knedlíků přinesl překvapení v podobě náplně ze sladkých červených fazolí a neochuceného tofu. Knedlíky bez náplně mi ale připomínají naše české houskové knedlíky, jen ošizené o rohlíky.
V Zhangjiagangu, kde v podstatě cizinci nežijí, nejsou v obchodech žádné mléčné výrobky, které znám z Evropy. Všímám si, že Tomáš začíná pomalu strádat a evropské jídlo mu chybí. Dokonce i Frank, jeho norský kolega, se několikrát zmínil, že by si docela rád dal sýr nebo namazal bagetu máslem. Poptali se tedy svých čínských kolegů a ti nám poslali adresu obchodu za městem, který se jmenuje Metro.
„To zní jako naše české Makro,“ zareagovala jsem.
„Podle internetu je to v podstatě to samé, jen s jiným názvem. Tak snad tam budou něco mít, abychom neodjeli s pětilitrovou sójovkou a kýblem instantních nudlí,“ zadíval se Tomáš do telefonu, jak daleko obchod je.
Vystoupili jsme z auta a vešli do obchodu. U informací jsme se zaregistrovali a za poplatek získali členskou kartu. Vstoupili jsme do ráje! Měli jsme pocit, že musíme koupit všechno, protože sem opravdu každý týden jezdit nebudeme. Vzali jsme celý blok edamu, 1 litr hořčice, asi 5 kg nakládaných okurek, 1l majonézy, máslo, maso, tampony, jogurty, mazací sýry ... byli jsme jak utržení ze řetězu.
Posadila jsem se k Tomášovi na gauč a podala mu bagetu namazanou hořčicí se salámem a plátkovým sýrem. Bylo nám najednou tak dobře.
„Jet do toho krámu byl zatím nejlepší výlet,“ zasmála jsem se.
„To zní jako naše české Makro,“ zareagovala jsem.
„Podle internetu je to v podstatě to samé, jen s jiným názvem. Tak snad tam budou něco mít, abychom neodjeli s pětilitrovou sójovkou a kýblem instantních nudlí,“ zadíval se Tomáš do telefonu, jak daleko obchod je.
Vystoupili jsme z auta a vešli do obchodu. U informací jsme se zaregistrovali a za poplatek získali členskou kartu. Vstoupili jsme do ráje! Měli jsme pocit, že musíme koupit všechno, protože sem opravdu každý týden jezdit nebudeme. Vzali jsme celý blok edamu, 1 litr hořčice, asi 5 kg nakládaných okurek, 1l majonézy, máslo, maso, tampony, jogurty, mazací sýry ... byli jsme jak utržení ze řetězu.
Posadila jsem se k Tomášovi na gauč a podala mu bagetu namazanou hořčicí se salámem a plátkovým sýrem. Bylo nám najednou tak dobře.
„Jet do toho krámu byl zatím nejlepší výlet,“ zasmála jsem se.
„Můžeme tam zajet za tři týdny znova a já si koupím tu dvoulitrovou sklenici oliv,“ řekl Tomáš dobře naladěn. Cesta trvala do obchodu přes hodinu.
Následující týden v pátek jsme vyrazili procházkou do Malon’s baru, abychom udržovali kontakty. Je to jediná kultura pro cizince, bez karaoke. Ve všech čínských barech se povinně zpívá a muži jsou tlačeni do kontaktu s čínskými ženami, i když nechtějí. Během nerušeného a pohodového posezení v klasické sestavě s Derekem z Německa a Frankem, vletěl do baru rozčílený mladý Číňan. Sebral Tomášovi ze stolu rozpitou láhev s pivem a hodil s ní o zem. Všichni ztuhli. Naštvaný Číňan dál pokračoval ve svém výtržnictví. Křičel na všechny strany, ničil skleničky a rozléval pivo přímo z pípy.
Následující týden v pátek jsme vyrazili procházkou do Malon’s baru, abychom udržovali kontakty. Je to jediná kultura pro cizince, bez karaoke. Ve všech čínských barech se povinně zpívá a muži jsou tlačeni do kontaktu s čínskými ženami, i když nechtějí. Během nerušeného a pohodového posezení v klasické sestavě s Derekem z Německa a Frankem, vletěl do baru rozčílený mladý Číňan. Sebral Tomášovi ze stolu rozpitou láhev s pivem a hodil s ní o zem. Všichni ztuhli. Naštvaný Číňan dál pokračoval ve svém výtržnictví. Křičel na všechny strany, ničil skleničky a rozléval pivo přímo z pípy.
Tom se na mne podíval a řekl: „Mám ho sundat?“
„Ne, jen ho vyhoď,“ odpověděla jsem vystrašeně.
Tomáš se zvednul a vzal mladého muže za ruku. V tu chvíli dostal Číňan šok a začal křičet a kopat okolo sebe. Frank přiskočil na pomoc a společně s Tomem táhli muže ven z hospody. Číňan byl rozteklý jak chobotnice a nedařilo se ho chytit. Po dvou minutách snažení na výtržníka skočili tři místní Číňané a začali do něj bušit.
„Hej, klid!“ zakřičel na ně Tomáš, ale Derek ho chytil za rameno a odtáhl dál od baru.
„Už do toho nezasahuj, teď už je to čínský problém,“ vysvětlil Derek.
Tomáš si objednal nové pivo a uklidnil se. Já jsem přirovnala čin výtržníka spíš k lumpárně než k nějakému účelu někoho zranit, ale příjemně mi v tu chvíli nebylo. Pořád nevím co od Číňanů čekat. Jsou sice malí, hubení, ale je jich hodně.
Tomáš s Lexi na motorce, na kterou se vejdeme všichni tři
DENÍK Z ČÍNY
Všechny zápisy do deníku najdeš v tomto přehledu