Cítíš se v zahraničí jako turista?

25. dubna 2021, Malajsie

V Číně jsem se rozhodně cítila jako turista. Vše bylo jiné, nové a nebylo jednoduché zapadnout. Všechno za nás musela zajišťovat firma nebo agent, protože v čínštině jsme se nechytali a v místní byrokracii už vůbec ne.
 
Nejvíce jsem pocítila ten stav první rok, kdy jsme bydleli v malém městě s 1 mil. obyvatel a pouze 20 cizinci. Většina obyvatel nikdy neviděla bílého cizince na vlastní oči a nevěděla jak se s tím psychicky poprat. Velmi často v autech přibrzdili, stáhli okýnko a s otevřenou pusou na mě zírali. Děti byly tak padesát na padesát. Některé s brekem utíkaly a některé naopak volaly "Ahoj Američane". Proč právě takhle? Jiné lidi s takto odlišným vzhledem místní neznali a většina žila s tím, že mimo Čínu všichni mluví stejným jazykem - anglicky (americky). Dokonce mi jednou čínská kamarádka řekla, že stejné čínské slovo "Američan 美国", používají také ve smyslu "krásný člověk". V Číně jsme udělali jenom jeden týdenní výlet po turistických atrakcích, ale jak i samotní Číňané říkají, viděli jsme toho víc než oni sami za celý život. Byl to masakr, ale jsme rádi, že jsme to vzali komplet od jihu na sever a vidět znovu to už nepotřebujeme. Nakonec jsme se přestěhováním už více usadili a pocit turisty lehce opadl.

V Dubaji už to byla změna jak bič! Jako turista jsem se tam necítila ani jeden den. Všude se pohybovalo najednou mrak cizinců a já byla okamžitě bezvýznamnou součástí toho velkého mraku. Kdo byl a nebyl turistou se dalo rozeznat možná jen podle oblečení. Turisté chodí do obchodních center v tílku, zatímco neturistům už je tam zima a chodí v mikinách :D. Již od prvního dne jsme neměli ani na minutu přemýšlet o pláži a nebo o nějakém popíjení kávičky v kavárně.  Tomáš našel dům v již zabydlené části, která obsahovala i zelené plochy, ale všechny domy se pronajímaly prázdné (bez spotřebičů, dokonce i bez žárovek a sprchy). Tenkrát jsem přiletěla sama s půlročním Adamem z Číny a pamatuji si, že ještě ten den jsme museli s Tomášem, který již dva týdny v Dubaji byl a zajišťoval ubytování, nasednout na taxi a jet koupit spotřebiče, abychom v tom prázdném domě něco měli co nejdříve. Byl to neuvěřitelný shon všeho, že se nám hlava motala více z povinností než dlouhého pobytu na pláži.

V Malajsii jsme měli velké štěstí na bydlení, které bylo z půlky vybavené a jediné co jsme druhý den kupovali byla jedna pánev a dva talíře, abychom mohli z něčeho jíst, než nám dorazí věcí z Dubaje. Od prvního týdne jsem se v Malajsii cítila jako bych tu zem znala - zcela určitě to ovlivnili Číňané a Indové, kteří mají v Malajsii silnou komunitu a dohromady tvoří kolem 40% populace.  Číňany jsem znala z Číny a Indy z Dubaje, takže se žádný velký kulturní šok nekonal. Měli jsme měsíc na rozkoukání než Adam nastoupil v září do školky a bylo to moc fajn. Tomáš neměl na žádné rozkoukání čas a spadnul do pracovního nasazení takovým fofrem, že se z toho dostává ještě teď, takže ten by asi vyprávěl jinak.

Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě těch pár turistických atrakcí v Malajsii nezajímalo. Vidět Petronas Tower bylo skoro povinné, když už člověk bydlí v KL, ale žádná vnitřní potřeba lézt na vyhlídku ve mě nebyla. Měla jsem to tak i v Dubaji. Není přece turista, který by neměl fotku z vyhlídky z Burj Khalifa .... já ji nemám a ani jsem po ní netoužila. V Burj Khalifa jsem byla všehovšudy 5x, poprvé s Adamem jenom na čumendu, potom dvakrát kvůli nástupu do metra, po čtvrté jenom u akvária s kamarádkou Jiřkou, která mě přijela navštívit a naposledy když značka Puma pořádala celosvětovou akci #doyou a já byla součástí týmu, který organizoval akci v Dubaji.
V tom bude asi trochu to moje vnímání turisty a neturisty. Řekla bych, že je to i dost ovlivněné mým mužem, který toho má pracovně tolik, že už ty lidi během víkendu ani vidět nechce, natož aby někde čekal ve frontě, procházet se uličkami skrz turistické centrum Kuala Lumpur, kde to smrdí odpadní vodou a odpadky a nebo platil vstupné za zoufale vedenou zoo   .... ale jak stále svému muži říkám: "Něco bychom z té země vidět měli, když už tady jsme".

Na jeden víkend v Malajsii, jsem vymyslela oběd s kamarády a předtím Tomáše přemluvila na krátkou procházku skrz turistické uličky plné malb a grafitů, které patří mezi jedno z mála turistických atrakcí v Kuala Lumpur. Měla jsem v sobě ten pocit, že to bude fajn, když také zažije něco turistického a třeba uvidí Malajsii z jiného než pracovního pohledu. Stále mě mrzí, že jsem si to vydupala. Uličky jsou možná na oko zajímavé, ale úseky jsou natolik smradlavé, že nejdříve se málem poblinkal Adam a nakonec to šlo i na Tomáše. Říkala jsem si jak si uděláme hezkou rodinnou fotku v ulici, která je takovým skrytým pokladem, ale Tomáš chtěl hlavně už vypadnout z týhle části. Pořád si neuvědomuju, že nechce trávit jediný volný čas v bordelu, vedru a smradu .... i když tohle většina turistů dokonale z celého zážitku umí vymazat a já tak trochu také.
I naši kamarádi parkovali vedle této ulice, a proto jsme po obědě museli jít touto částí ještě jednou. Děti sice ohlásily, že to tam smrdí a že ten polonahý člověk na zemi je divný, ale to vše bylo z jejich aktuálního pocitu vymazáno díky jejich společné fotce.
Do města na čumendu Tomáše už nedostanu a ani takový hloupý nápad už mít nebudu. Jediné, kvůli čemu by byl ještě ochotný vyrazit do centra, je pivní bar :) .... ale taxík musí zastavit přede dveřmi.

Jaký je tedy vidím to vnímání turisty a neturisty?

Neznám moc Čechů, kteří by si během dovolené v cizí zemi mezi sebou říkali, že je to v Čechách hezčí, levnější, bezpečnější nebo na vyšší úrovni. Na dovolené se to takhle nevnímá a je to v podstatě správně. Dovolená se má užít a až na občasné průjmy během pobytu v Egyptu má každý pocit, že právě v té cizí zemi je ten život nejlepší (nikdy jsem v Africe nebyla :).

Bodejť ne, když jako turista vnímám zaseknutí v hodinové koloně jako prostor pro focení nebo promazávání fotek v galerii, nedovařené maso jako součást úžasné místní kuchyně, půjčené zrezlé kolo jako gesto solidarity, i když půjčovné stálo víc než oběd a zrezlé je jenom proto, že je majitel línej se o kola starat a neustále zpocená záda a mokré fleky v podpaží jako půvabný doprovod příjemného teplého počasí.

Malajsie je pro nenáročné turisty dokonalá. Líný a uvolněný národ této dovolenkové atmosféře dokonale přispívá. Pokud k tomu přestanete vnímat špatné jídlo, zoufalou údržbu objektů, dopravních prostředků a budov, nebudete sledovat všudypřítomné odpadky, olezlé zdi plné plísní a ceny za rádoby pětihvězdičkové služby, kde už máte pocit, že větší srandu si z vás dělat nemohou, tak je to další země, která je na dovolenou prostě fajn, ale vedlejší Thajsko možná lepší :D.
Ne, malajské jídlo není žádnej kulinářskej boom, čínská kuchyně je kuchyně plná záhadných omáček a MSG, na malajskoindických plackách a kari se dá vydržet tak dva dny, i když jsou opravdu dobré, ale nakonec vaše střeva budou prahnout po něčem co neprošlo utopením ve vroucím oleji nebo nepálí jak čert. A něco málo k té údržbě dopravních prostředků? - není to tak dávno co za jízdy vypadly z nadzemky dveře.

To jsou zkrátka věci, které už jako neturista vnímám intenzivněji a děkovné úsměvy na všechny strany za červa v jídle nebo za vypůjčenou motorku, která prošla technickou sotva při registraci už nerozdávám.

Kdy na 100% vím, že už nejsem turistou
- Adam chodí do školy
- mám svého zubaře a gynekologa
- mám kolem sebe úžasnou partu kamarádů a přátel různých národností
- když vstoupím do kavárny a obsluha mě pozdraví slovy: "Good morning Lucy."
- a Tomáš? .. když někde najde místo s dobrým pivem