Deník z Malajsie - prosinec 2021
Dovolená na Borneu
Nikdy bych nevěřila, že se mi podaří týden se jenom válet a nedělat nic. Dobře, tak zcela nic to nebylo, ale ležet na lehátku 2 hodiny a jenom si číst bylo hodně ozdravné. Na snídani jsme chodili kolem deváté a lehátko zabrali už kolem desáté. Ráno nás probouzela modrá obloha, zpěv ptáků a jiného zvířectva z lesa. Kolem desáté se však většinou přihnaly mraky a bylo krásně pod mrakem. Takové to počasí, kdy můžete blbnout v moři dvě hodiny a neskončíte jak rak, i když jste se namazali od hlavy k patě padesátkou.
Když bylo slunce celé dopoledne, tak jsme zůstali ve stínu na lehátkách, které byly hned vedle krásného bazénu. Byl šikovně spojen s dětským bazénem a skluzavkou. O hydrataci se starala plážová restaurace. Každý den jsem si dala kokos a Tomáš si dával lokální limonádu Limau Kasturi Asam Boi, ale protože čínský vliv je v Malajsii silnější, tak ho nazývají čínsky Kit Chai Ping. Je to limonáda vyrobená z limetky a místního citrusového ovoce calamansi, které roste hlavně na Filipínách.
To, že jsme byli pár kilometrů od Filipín mi hned nedošlo, ale stačilo kouknout do mapy a ono ejhle - filipínský ostrov Palawan co bys kamenem dohodil.
Když bylo slunce celé dopoledne, tak jsme zůstali ve stínu na lehátkách, které byly hned vedle krásného bazénu. Byl šikovně spojen s dětským bazénem a skluzavkou. O hydrataci se starala plážová restaurace. Každý den jsem si dala kokos a Tomáš si dával lokální limonádu Limau Kasturi Asam Boi, ale protože čínský vliv je v Malajsii silnější, tak ho nazývají čínsky Kit Chai Ping. Je to limonáda vyrobená z limetky a místního citrusového ovoce calamansi, které roste hlavně na Filipínách.
To, že jsme byli pár kilometrů od Filipín mi hned nedošlo, ale stačilo kouknout do mapy a ono ejhle - filipínský ostrov Palawan co bys kamenem dohodil.
Adam díky Tomovi naprosto odstranil vnitřní strach z moře. Po potápění na Langkawi mezi poměrně velkými rybami, sem tam i mini žralokem a také po hodině přírodopisu, kdy si povídali ve škole o mořském krokodýlovi, který žije v Malajsii a má až 4 metry, jsem se mu ani nedivila, že se moře bál.
První krok udělal na pláži v Cherating, kde byly super vlny a moře zvířené. Druhý a naprosto fantastický krok udělal právě zde na Borneu. Také pozvolný vstup do moře, velké vlny a díky zvířenému písku nebylo vidět co ve vodě plave.
Vlny byly některé dny až dva metry vysoké a já jsem obdivovala s jakým nadšením to dokáže ustát. Tomáš ho naučil příchozí vlnu podplavat a nebo ty menší proskočit. Velkým pomocníkem jsou plavecké brýle, které já neměla a ani je nepoužívám a hned jsem měla se slanou vodou problém. Zvládla jsem jednu vlnu, než jsem se rozkoukala a dostala vodu z očí, tak mě smetla druhá :D. No, zábava na dvakrát dvě hodiny jak malovaná
Z moře jsme lezli vždy slušně zlámaní, vysílení a také více jak kilometr daleko od vstupu. Ono dělat každou pátou vteřinu výskok a nebo potopení není žádná prča. Adam bral energii asi ze vzduchu, protože po mlácení ve vlnách ještě jezdil na skluzavce u bazénu.
Obědy jsme si nedávali a těšili se na večeře. V resortu je japonská teppanyaki, mezinárodní restaurace a hlavně italská, ve které jsme nakonec byli téměř každý večer.
Co mě nakonec trochu mrzelo, že jsem si s sebou vzala jenom jednu knížku na čtení. Vzala jsem si knížku od Aleny Mornštajnové Tiché roky a přečetla jsem ji téměř hned. Vždy si říkám, proč nečtu více i přes rok?
Hotel nabízí také projížďky na koních, které má ustájené vedle posledního křídla resortu. Adam a jeho strach z koní mi přišel zbytečný, proto jsem nás objednala. Tomáš hned řekl, že nebude koně svou váhou trápit a půjde nás jenom fotit a natáčet, abychom měli památku. Malajští kluci od koní byli skvělí a pořád se omlouvali, když se kůň rozhodl zastavit. Já to spíš brala, že ho to zkrátka asi nebaví jít tak pomalu na zádech s někým koho nezná. Projížďka byla fantastická a budu si to pamatovat do konce života. Díky nulovým frontám neměl Adam čas na žádné úhybné akce, takže byl posazen na koně a hotovo. Říkal, že se mu to líbilo, ale je mi jasné, že blbnout s vodní zbraní v bazénu je větší terno.
Ze začátku jsme si s Tomem říkali, že bychom možná mohli prozkoumat okolí. Našli jsme hezké vodopády a také přemýšleli o výšlapu do nočního tábora hory Kinabalu (4095 m n.m.), ale bohužel díky nulovému turismu ze zahraničí jsme nesehnali dvě motorky, tak jsme to nechali volné. Vrchol hory Kinabalu na nás vykoukl pouze jedno ráno, jinak byla po celou dobu v mracích. Nevědět, že tam je - tak nebudu věřit, že na horu můžeme koukat přímo z pláže. Bylo nám v resortu tak dobře, že jsme všechny tyhle okolní plány samovolně zrušili a užívali si odpočinku, který byl úžasný ozdravný. Dokonce ani orangutany jsme neviděli. Nějak jsme usoudili, že opicím bude líp bez nás a nám bude líp v moři než sedět pět hodin v autě do rezervace. Před čtyřmi lety se dostala Adamovo škola do velkého problému kvůli dětskému školnímu představení jehož hlavní téma byl palmový olej. Dostalo se to až na Ministerstvo životního prostředí a škola dostala nařízení přestat hrát dětské představení, které poukazovalo právě na kácení pralesů kvůli palmovému oleji a na úbytek orangutanů. Na základě této aféry dokonce vznikl velký stánek na mezinárodním letišti v Kuala Lumpur, kde se Malajsie zavazovala, že palmový průmysl je řízený a neohrožuje místní životní prostředí. Každý si na to mohl udělat vlastní názor, ale pokud se to zmírnilo v Malajsii, tak se to zvýšilo v Indonésii .. asi tak. Tenkrát škola díky představení vybrala i dost peněz a poslala právě do rezervací, kde ve volné přírodě orangutani přežívají. Shodli jsme se s Tomem, že jsme už finančně přispěli a teď přispějeme tím, že je necháme být :D.
Tomáš pořád trochu bojoval s pracovními myšlenkami. Byly ještě příliš čerstvé díky krizovému plánování kvůli povodním, které přišly opravdu nečekaně. Poslouchat jak Tomáš organizuje více jak 400 lidí, z toho desítky chlapů uvězněných ve vytopených domech bez jídla a elektřiny, vodu a nánosy bahna ve výrobě a skladech a to všechno sladit tak, aby to fungovalo je vždy ohromující. Vstával ve dvě ráno, kontroloval stav srážek a odjížděl v půl páté do firmy, aby vše koordinoval a hlavně !!! - šéfa musí být vidět, protože jakmile není vidět, tak lidé nemají motivaci ani chuť pracovat a neví co dělat - jednoduché základní pravidlo. Kdyby to Tomáš nechal na jiném oddělení, tak by ti chlapy byli bez jídla snad ještě teď. Do toho musel koordinovat výrobu a naplánovat to tak, aby šel byznys podle plánu, i když mu chyběli zaměstnanci a všude bahno po kolena. Je fakt dobrej.
Na Silvestra jsme vydrželi až do půlnoci, ale ohňostroj žádný nebyl. Adam říkal, že viděl před recepcí na silnici nějaké bouchačky, ale pak jsme nic neslyšeli.
Na Nový rok se s námi Borneo rozloučilo příjemným počasím pod mrakem, úžasným mořem a posledním vínem v italské restauraci.
Druhý den v tomto novém roce jsme se přesunuli do centra Kota Kinabalu do hotelu Hilton. Po týdnu v pohádkovém resortu mi přislo centrum města poměrně nehezké, šedivé a prázdné. Ale turisté ze zahraničí sem nemůžou a pracovní cesty jsou stále ještě limitované, takže se ani není čimu divit, že to má takový zapadlý vzhled. Tomáš zde ale pracovně zůstává, aby se tu sešel se svým týmem, který zná pouze z video hovorů a osobně neměli možnost se potkat.
Mě s Adamem čekal pozdní noční let zpět do KL. Letiště prázdné a téměř vše zavřené - což je pochopitelné, nikdo zde nic nekupuje. Bohužel nejsou na letišti ani automaty nebo funkční pítka, tak jsem nakonec dostala vodu od celníka, kterému bylo hned jasné, že v tuto hodinu na letišti vodu nikde neseženu.
Letadlo bylo plné na 100% a let trval lehce přes dvě hodiny. V Kl na letišti jsem trochu zazmatkovala při hledání zaparkovaného auta, ale s pomocí pilota našeho letadla jsem ho našla :).
Vyráželi jsme ve dvě ráno a doma jsme byli ve tři. Naštěstí Adamovi začínala škola až v úterý, tak jsme to mohli v pohodě dospat.
Byla to skvělá dovolená, taková jiná a zkrátká hezká.
Tím, že tu letos končíme, tak mě to asi trochu i dojímá ..... a proč ne .. byli jsme tu pět let. Taková doba!
Přeji vám krásný vstup do nového roku. Letos se prý plní přání - nezapomeňte si přát!
Lucie
DENÍK Z MALAJSIE
Jak se žije v Malajsii? Všechny zápisky do deníku najdeš v tomto přehledu