Deník z Číny - duben 2011
První měsíc života v zahraničí, první měsíc v Číně
Sedím v letadle a vstřebávám svůj první letecký zážitek na cestě do daleké a neznámé Číny. Mezipřistání ve Finsku se díky dvouapůlhodinovému zpoždění v Praze zkrátilo na pouhých dvanáct minut. Z letiště v Helsinkách si pamatuju pouze hlasité volání letištního personálu, který mě navigoval k bráně letadla do Šanghaje. Do letadla jsem nastoupila jako poslední. Uvelebila se na sedadle, nasadila sluchátka a snažila se spát. Po dvanácti hodinách neustálého poslouchání popotahování nosních tekutin zpět do horních cest dýchacích a hlasitého srkání polévek mám celkem dobrou průpravu na zapadnutí do čínského životního stylu. Letiště v Šanghaji je veliké a plné lidí, ale svého muže jsem nepřehlédla. Již dva měsíce Tomáš pracuje jako vedoucí výzkumu pro skandinávskou firmu zabývající se chemmickým průmyslem v čínském městě Zhangjiagang, které se pyšní téměř jedním milionem obyvatel. Tomáš mi představil svého osobního řidiče Huiho, který se uklonil a pokynul rukou k nástupu. Cítila jsem se tak nóbl. Dům, který Tomáš vybral je veliký, bílý, působil prázdně, dokonce až studeně. Tomáš mi koupil před příjezdem elektrickou motorku, která je běžným dopravním prostředkem všech Číňanů. Motorku jsem si okamžitě oblíbila a stala se mým každodenním dopravním prostředkem. Začala jsem poznávat okolí a snadněji se adaptovala do kultury tak odlišné země.
Večer jsme nasedli na motorku oba a vyrazili na výlet skrz město do krásného parku s rybníkem na první společnou večeři. Restaurace je barevná, upravená a plná voňavého jídla. „Nezkusíme pravý čínský zelený čaj?“ navrhla jsem.
Večer jsme nasedli na motorku oba a vyrazili na výlet skrz město do krásného parku s rybníkem na první společnou večeři. Restaurace je barevná, upravená a plná voňavého jídla. „Nezkusíme pravý čínský zelený čaj?“ navrhla jsem.
„Můžeme, ale buď opatrná, tady ty zelené čaje mají docela sílu,“ upozornil mě Tomáš.
Personál donesl zalité lístky zeleného čaje Long Ding, který by svou silnou vůní provoněl celé pražské letiště. Napila jsem se a nechala své chuťové pohárky poznávat novou chuť. Tělo dostalo silný zdravý šok, ale více loků již nechtělo.
„Ten je tak silný, že se to v podstatě nedá pít,“ odložila jsem sklenici, skrz kterou nebylo přes hustotu lístků vidět.
Město je nové, čisté, plné květin, plné obrovských vil a zároveň jednoduše zařízených několikapatrových bytových jednotek na rozloze 772,4 km2 . Městem projíždějí luxusní auta nejdražších značek a zároveň roztomilí staříci na zrezlých kolech. Zhangjiagang je vzdálený dvě hodiny autem od Šanghaje a žije zde pouhých dvacet cizinců včetně mne s Tomášem. Většina obyvatel města se nikdy s bílým cizincem osobně nesetkala a tak svou přítomností vyvolávám lehký rozruch.
Vyrážím na svůj první nákup do nedalekého obchodního centra. U vstupu do potravin mě pozdraví dvě mladé slečny zajímavým pozdravem – hlubokým úklonem – a podají mi do ruky košík. V potravinách téměř nic nerozeznávám. Pomalu procházím sortiment mléčných výrobků, sekci se zeleninou a ovocem, nekonečné řady instantních polévek, sójovek a glutamanu sodného až k obrovské dřevěné kádi s rýží.
U odchodu mě pokladní pochválila špičatý nos, což mi přišlo roztomilé. Poté jsem se zakoukala na ty široké a placaté nosy všech ostatních – a ihned pochopila.
U odchodu mě pokladní pochválila špičatý nos, což mi přišlo roztomilé. Poté jsem se zakoukala na ty široké a placaté nosy všech ostatních – a ihned pochopila.
Další den jsem byla pozvána na lékařskou prohlídku do místní nemocnice, kde se provede základní vyšetření k získání dlouhodobých víz. Za pomoci personalistky Kitty jsem vstoupila do ordinace lékaře na oddělení nosní, ušní, krční. Během vyšetřování lékařem mě po celou dobu do zad netrpělivě šťouchal starší muž, který byl další na řadě. Několikrát jsem se na něj zamračeně otočila, ale nemělo to žádný efekt. Další zastávka byla u specialisty, který vyšetřuje břicho. Ležela jsem na lehátku a sledovala ty přímé pohledy všech Číňanů, kteří stojí v řadě hned vedle mého lehátka, na kterém ležím. Odběr krve probíhal v podstatě na klíně předchozího pacienta. Poslední lékařskou kontrolou byl rentgen. Začala jsem se svlékat, ale byla sestrou okřiknuta: „Ne ne, nesvlékat!“
RTG snímek byl proveden přes oblečení. Odstup ve frontách není součástí čínské etikety. Ve frontách se odstup nedodržuje a těsná blízkost není považována za neslušnou. Mě však přišlo, že takové dotyky někdy hraničí až s intimností. Musím to přijmout a dát tomu čas si zvyknout na vše odlišné a nové. Po lékařské prohlídce jsem nasedla do auta, kde na mě čekaly krásně barevné dorty, které mi řidič koupil. Kitty mi vysvětlila, že jsem na lékařkou prohlídku musela nalačno, proto mi řidič koupil snídani. Mile mě to překvapilo. Řidič neumí více jak tři slova anglicky, což já v podstatě také ne, ale řídí opatrně a je velmi slušný.
Dům se nachází v oploceném seskupení domů zvaném „compound“ s ochrankou na bráně, která bez povolení nikoho do prostoru compoundu nepustí. Odpoledne jedu nakoupit na nedaleký zeleninový trh, kterého jsem si všimla včera při cestě autem. Z toho přímého prodeje zeleniny jsem nadšená. Polovina sortimentu je v podstatě zelená tráva v různých velikostech, ale já si vše pomalu prohlížím a zkoumám. Prodejci nabízejí své produkty hlasitým opakováním stejné věty a mávají na mě. Jsem pravděpodobně první mezinárodní návštěvou na tomto trhu. Míjím pulty smažených kuřecích pařátků a metrové bloky tofu, až dojdu k sympatické zelinářce, která mě beze slova podá plastový košík. Naplnila jsem košík cibulí, česnekem, lilkem, mrkví a podala jej zelinářce. Žena postupně přesouvá druhy zeleniny na váhu a ťuká ceny do kalkulačky. Zakoukám se na hezká jablka a ukazuju počet na ruce otevřeným palcem a ukazováčkem. Žena začala dávat do košíku místo dvou požadovaných jablek další a další. Znovu ukazuji číslo na prstech ruky. Žena se usmála a podala mi prázdný košík. Dvě jablka zelinářku rozesmála znova. Vysvětlila mi na své ruce, jak ukazovat číslo dvě. Ukázat otevřený palec s ukazováčkem znamená v Číně číslo osm. Číslo dvě má pozici ve vzpřímeném ukazováčku a prostředníčku, které následuje číslo tři chycením ukazováčku palcem a otevřením zbylých třech prstů. Takto se postupuje ukazováním dál u čísel až do deseti pouze na jedné ruce.
Prodavačka zeleniny, ke které jsem pak jezdila pravidelně celý rok
Prodavačka zeleniny, ke které jsem pak jezdila pravidelně celý rok
Cestou z trhu jsem se rozhodla jet druhou stranou, abych si prohlédla další část okolí. Míjím spoustu zajímavě vypadajících malých restaurací, které voněly sójovkou a smaženými vejci. Natolik mě to zaujalo, až jsem zjistila, že jsem zabloudila. Nedaří se mi orientovat a všechny ulice a domy na mě působí stejně. Navigaci v telefonu nemám.Tomáš mě naučil, že si musím zapamatovat vysoké budovy, díky kterým určím směr jejich compoundu. Budovy fungují naprosto úžasně, pokud je na ně zrovna vidět. Ztracená se snažím Tomášovi vysvětlit, kde se právě nacházím. To ale nefunguje, když na otázku: „A kde jsi?“ dostal ode mne odpověď: „Nevím!“ Čím častěji jsem bloudila, tím více se začínala orientovat.
Vysoké domy s bytovými jednotkami. Nečekala jsem, že tu budou mít tak krásné bydlení.
Deník z Číny, deník z Dubaje, deník z Malajsie, deník z Norska
Jak se žije v Číně? Jak se žije v Dubaji? Jak se žije v Malajsii? Jak se žije v Norsku?
Více o naší zahraniční zkušenosti v deníku zde