září 2021
Tam, kde mě znají jménem
Miluju to a zjistila jsem, že to i potřebuji. Potřebuji, aby mě v mém sousedství znali a tím se automaticky cítím, že tam patřím a bude se mi tam líbit.
Je pravda, že takovému vztahu se musí jít trochu naproti a nepřijde sám, pokud se tomu člověk neotevře. Mluvím o kavárnách, o místech kam chodím často a pravidelně.
Vzpomínám si jak se mi poprvé takový vztah povedl v Číně, kdy jsme bydleli v 1 mil. městě, ale nikdo tam neuměl anglicky,
Je pravda, že takovému vztahu se musí jít trochu naproti a nepřijde sám, pokud se tomu člověk neotevře. Mluvím o kavárnách, o místech kam chodím často a pravidelně.
Vzpomínám si jak se mi poprvé takový vztah povedl v Číně, kdy jsme bydleli v 1 mil. městě, ale nikdo tam neuměl anglicky,
já ostatně také pořádně ne . Ale jezdila jsem pravidelně na nedaleký zeleninový trh k Číňance, která mě přijala a neodsekávala, když jsem jí nerozuměla. Je pravda, že zde to bylo poměrně lehké si mě zapamatovat, protože v tomto městě tenkrát žilo pouze
20 cizinců a já jsem byla historicky jediná s bílým obličejem, kdo na tento trh zavítal. Číňanka to brala jako poctu, že chodím pouze k ní a já byla ráda, že má dobrou zeleninu a také jsem měla možnost pochopit čínské počítání na jedné ruce. Když ukážu na ruce dva, tak to čínsky znamená osm :D.
Po roce jsme se přestěhovali do Suzhou, kde žilo najednou tisíce cizinců a mě trvalo skoro půl roku, než si mě zaměstnanci Buble tea zapamatovali. Kavárny v té době, až na jeden Starbucks, moc nebyly a tak jsem si našla tuto čajovou velmi oblíbenou alternativu. Neuvědomila jsem si však, že tak jak mi ze začátku Číňané přišli všichni stejní, tak stejně tak Číňanům přijdou všichni stejní i cizinci - i přesto, že může být cizinec velký, malý, tlustý, hnědovlasý, bloňdatý i plešatý ... zkrátka si nás také pletou. Proto mi to trvalo snad půl roku než si mě zapamatovali, kor když se tam ještě střídalo dost zaměstnanců, ale ulehčila jsem jim to stejnou objednávkou - byl to zelený čaj s mangem, úžasná dobrota. V létě studený, v zimě horký.
Po opravdu snad půl roce jsem se poprvé setkala s pozdravem, který obsahoval moje jméno. A vzniklo to tak, že všichni zaměstnanci Buble tea mají jmenovku na uniformě a já se aktivně zeptala jak jméno přečíst, když chci přímo poděkovat. Už si jméno klučiny nepamatuji, ale protože mají Číňané "v Číně" velký zájem o cizince, tak se obratem zeptal i na moje jméno a tím jsme to doladili. Mám štěstí že mohu použít Lucy a tím to v podstatě ulehčím k lehkému zapamatování.
Když jsme se přestěhovali do Dubaje, tak jsem měla automatickou potřebu mít znovu takový vztah s nějakým podnikem nebo zaměstnancem. První moment byl trochu šokující, protože kavárny byly naprosto všude. Na 20 m byly i tři kavárny. Většinou se nehrnu do velkých řetězců, protože ten pohyb lidí je tam tak velký, že šance na nějaký vztah je tam poměrně malá. Jezdila jsem do potravin do OC IBN Battuta, jedno z nejhezčích obchodních center bez turistů a hlavně jednopodlažní, což mě tenkrát s Adamem v kočárku naprosto vyhovovalo. OC mělo asi 2 km, ale to jsem nakonec ocenila hlavně během letních měsíců, kdy se venku být opravdu nedalo, ale dítě mělo pořebu běhat.
Uprostřed tohoto centra byla perská část, kde se v kulatém prostoru pod nádherným mozaikovým stropem pyšnil Sturbucks, zmzlinový bar a kavárna Caribou.
Zvolila jsem Caribou, protože měli příjemnější posezení a navíc jsem chtěla zkusit něco nového. Netrvalo to moc dlouho a za pár měsíců po pravidelné lehké konverzaci, které byli zaměstnanci velmi nakloněni, se ke mě dostala první věta, "Ahoj Lucy, kde máš Adama?"
Nebudu lhát - uplně jsem roztekla. Získali si mne a já věděla, že přesně takhle to má být.
V Malajsii jsem na tom pracovala v kavárně v našem sousedství, která je součástí velkého řetězce The Coffee Bean & Tea Leaf.
Po roce jsme se přestěhovali do Suzhou, kde žilo najednou tisíce cizinců a mě trvalo skoro půl roku, než si mě zaměstnanci Buble tea zapamatovali. Kavárny v té době, až na jeden Starbucks, moc nebyly a tak jsem si našla tuto čajovou velmi oblíbenou alternativu. Neuvědomila jsem si však, že tak jak mi ze začátku Číňané přišli všichni stejní, tak stejně tak Číňanům přijdou všichni stejní i cizinci - i přesto, že může být cizinec velký, malý, tlustý, hnědovlasý, bloňdatý i plešatý ... zkrátka si nás také pletou. Proto mi to trvalo snad půl roku než si mě zapamatovali, kor když se tam ještě střídalo dost zaměstnanců, ale ulehčila jsem jim to stejnou objednávkou - byl to zelený čaj s mangem, úžasná dobrota. V létě studený, v zimě horký.
Po opravdu snad půl roce jsem se poprvé setkala s pozdravem, který obsahoval moje jméno. A vzniklo to tak, že všichni zaměstnanci Buble tea mají jmenovku na uniformě a já se aktivně zeptala jak jméno přečíst, když chci přímo poděkovat. Už si jméno klučiny nepamatuji, ale protože mají Číňané "v Číně" velký zájem o cizince, tak se obratem zeptal i na moje jméno a tím jsme to doladili. Mám štěstí že mohu použít Lucy a tím to v podstatě ulehčím k lehkému zapamatování.
Když jsme se přestěhovali do Dubaje, tak jsem měla automatickou potřebu mít znovu takový vztah s nějakým podnikem nebo zaměstnancem. První moment byl trochu šokující, protože kavárny byly naprosto všude. Na 20 m byly i tři kavárny. Většinou se nehrnu do velkých řetězců, protože ten pohyb lidí je tam tak velký, že šance na nějaký vztah je tam poměrně malá. Jezdila jsem do potravin do OC IBN Battuta, jedno z nejhezčích obchodních center bez turistů a hlavně jednopodlažní, což mě tenkrát s Adamem v kočárku naprosto vyhovovalo. OC mělo asi 2 km, ale to jsem nakonec ocenila hlavně během letních měsíců, kdy se venku být opravdu nedalo, ale dítě mělo pořebu běhat.
Uprostřed tohoto centra byla perská část, kde se v kulatém prostoru pod nádherným mozaikovým stropem pyšnil Sturbucks, zmzlinový bar a kavárna Caribou.
Zvolila jsem Caribou, protože měli příjemnější posezení a navíc jsem chtěla zkusit něco nového. Netrvalo to moc dlouho a za pár měsíců po pravidelné lehké konverzaci, které byli zaměstnanci velmi nakloněni, se ke mě dostala první věta, "Ahoj Lucy, kde máš Adama?"
Nebudu lhát - uplně jsem roztekla. Získali si mne a já věděla, že přesně takhle to má být.
V Malajsii jsem na tom pracovala v kavárně v našem sousedství, která je součástí velkého řetězce The Coffee Bean & Tea Leaf.
V té době u nás nebylo skoro nic otevřeného a tato kavárna byla jediná, ale přesto nebyla narvaná. Bohužel se mi to povedlo až po dvou letech, protože pohyb zaměstanců tam byl poměrně aktivní. Nyní se ale mohu pochlubit tím, že mám se zaměstnanci opravdu hezký vztah. Kdykoli přijdu, tak se okamžitě ozve Welcome Lucy a u pokladny už nemusím opakovat objednávku
a všichni vědí co si objednávám já, co Adam a dokonce i Tomáš. Znám skoro všechny jménem a dokonce jsme spolu s holkama
v kontaktu i přes WhatsApp. Díky nekonečné online škole už s počítačem do kaváren moc nechodím, ale stále tak jednou týdně objednám dovoz. A je na tom to krásné, že to není jen můj nějaký naivní pocit, ale ten vztah je opravdu vzájemný, když mi pokaždé na kelímku přistane takovýhle vzkaz .... a ne, není to běžné a každý komu to tady ukážu, tak je hodně překvapený.
Dokonce i dřív, když byly děti ve škole, tak všechny moje kamarádky byly vždy překvapené, že mě znají jménem, zatímco ony mají pocit, že je ti stejní zaměstnanci někdy i ignorují.
Je ale pravda, že je to vždy i o přístupu člověka a jak moc chce takový vztah vytvořit a zároveň držet tu hranici obsluhování - přece jenom za to stále platíme a je to jejich práce, kterou musí odvádět pořádně.
Mezitím jsem si vytvořila vztah ještě ve třech jiných kavárnách kam jsem chodila pracovat s počítačem, ale bohužel dvě z nich neustály nekonečný lockdown a třetí kavárna patří Mistru Asie v latte art. Je to čínská rodina, která vlastní tuto kavárnu a hned vedle také nudlovou restauraci a právě možná proto díky osekání rodinného rozpočtu zavření ustáli.
K mému velkému překvapení a potěšení se mi takový vztah povedl dokonce i v kavárně v Ústí nad Labem. I když mě neznají jménem, protože v Čechách se díky vykání na křestní jména přiliš nesoustředí a vyvolávat příjmením je divné :D. Ale majitelka mě překvapila, když se mě zeptala na jak dlouho jsme v Čechách a zda se budeme po dovolené zase vracet zpět. Zkrátka to tam je a hřeje mě to na duši.
Za necelý rok v Malajsii končíme a vůbec nevím, kam to bude dál. Jestli v Malajsii prodloužíme, přesuneme se do jiné země
Dokonce i dřív, když byly děti ve škole, tak všechny moje kamarádky byly vždy překvapené, že mě znají jménem, zatímco ony mají pocit, že je ti stejní zaměstnanci někdy i ignorují.
Je ale pravda, že je to vždy i o přístupu člověka a jak moc chce takový vztah vytvořit a zároveň držet tu hranici obsluhování - přece jenom za to stále platíme a je to jejich práce, kterou musí odvádět pořádně.
Mezitím jsem si vytvořila vztah ještě ve třech jiných kavárnách kam jsem chodila pracovat s počítačem, ale bohužel dvě z nich neustály nekonečný lockdown a třetí kavárna patří Mistru Asie v latte art. Je to čínská rodina, která vlastní tuto kavárnu a hned vedle také nudlovou restauraci a právě možná proto díky osekání rodinného rozpočtu zavření ustáli.
K mému velkému překvapení a potěšení se mi takový vztah povedl dokonce i v kavárně v Ústí nad Labem. I když mě neznají jménem, protože v Čechách se díky vykání na křestní jména přiliš nesoustředí a vyvolávat příjmením je divné :D. Ale majitelka mě překvapila, když se mě zeptala na jak dlouho jsme v Čechách a zda se budeme po dovolené zase vracet zpět. Zkrátka to tam je a hřeje mě to na duši.
Za necelý rok v Malajsii končíme a vůbec nevím, kam to bude dál. Jestli v Malajsii prodloužíme, přesuneme se do jiné země
a nebo se vrátíme do Čech. Ale jedno je jasné - všude si umím najít kolem sebe prostředí, kde se cítím dobře a je jedno, jestli vám dělá kávu člověk z Číny, Bangladéše, Indie, Malajsie nebo z Čech .....
Krásný den plný pohody a krásných vztahů se zaměstnanci ve vaší oblíbené kavárně
V Desa Parkcity, Kuala Lumpur, Malajsie
Krásný den plný pohody a krásných vztahů se zaměstnanci ve vaší oblíbené kavárně
V Desa Parkcity, Kuala Lumpur, Malajsie