Deník z Norska - prosinec 2022

Jací jsou Norové zákazníci?

Norové jsou jako zákaníci úžasní. Chtějí si ten čas v restauraci užít, dostat super jídlo a kvalitní a příjemný servis. Takže nic nadstandartního. Chtějí to samé co chce Čech nebo Ital. Za něco se platí, tak tomu musí i ten produkt nebo služba odpovídat. Osobně vidím lehce problém v tom, že si Norové hned na místě nestěžují - jejich stížnost je vyslovena tak, že už nepřijdou, ale nespokojenost s jídlem nebo servisem rozšíří v rodině a mezi známými. Nevím jestli je to tím, že se bojí říci, že je něco špatně a nebo spíš nechtějí plýtvat energií. Norsko je pro mne v tomto takové začarované - tady se zkrátka nestěžuje.

A o to těžší to tady firmy mají. Žijou pak v domnění, že ten styl jakým to dělají je dobrý a všichni zákazníci jsou spokojení. Jenže opak je pravdou - každá oprávněná stížnost, která od zákazníka přijde, je vždy dobrou zprávou k tomu, že by se mělo něco zlepšit nebo změnit. 

Servis v restauracích je tady v naší části takový nevyladěný. Dostanete příjemné uvítání, ale pak už je to všechno takové rychlé, bez úsměvů, buch buch, zaplať a jdi. Komu se chce platit velké peníze za to, že ai ten čas v restauraci vlastně ani neužil. Nedostalo se mi žádného školení jak dělat servírku a hned první den jsem byla na place. Dělala jsem od začátku pouze to, co bych očekávala od servírky já v restauraci jako zákazník. Po tolika letech v zahraničí nemám žádné zábrany co se týče jazykové bariéry a vím, že úsměv a příjemný přístup láme bariéry všude na světě a zároveň znám vysoký standard restauračního servisu z Dubaje a částečně i z Malajsie (dokonce i v Číně se na servis velmi dbá - konkurence je v těchto zemích vražedná, lidi to vědí). Takový přístup evidentně láme bariéry i v norských srdcích a lidé jsou se mnou spokojení. 

První měsíc byl pro mne plný stresu, protože jsem se učila celý postup restaurace, servisu, braní telefonů na takeaway a lidí bylo hodně. Každý den mě bolelo celé tělo a nejvíce prsty u rukou od nošení talířů a těžkých pánví, na kterých servírujeme maso z grilu. Ale šlo to dobře. Pár chyb bylo, ale všechny sloužily pouze k tomu, aby mi pomohly se zlepšit a dát si na to příště pozor. Již druhý týden už jsem otevírala a připravovala restauraci sama, a stala se asistentkou manažera. Nyní už jsem v restauraci ve středu a ve čtvrtek vždy na restauraci sama - jen s kuchaři. A kdybych nestíhala, tak si mám zavolat pomocnou sílu .... no (to už je asi na jiný zápis) .. je fakt, že to jsou slabší dny.

Jací jsou Norové? Norové přijdou do restaurace s neutrálním výrazem - vždycky! A co mne velmi překvapilo, že téměř vždy stojí s ostychem u hlavních dveří a pomalu nejdou ani k pultu, kde se jich může servis ujmout. Mnohokrát se mi stalo, že jsem si pro zákazníky musela dojít až k hlavním dveřím, kde stáli v příšeří mimo prostor restaurace a jakoby si nebyli jistí zda mohou dál. Přivítám je s velkým nadšením a úsměvem a hned od tohoto okamžiku poznám, zda tu neutrálnost mají v sobě a nebo je to pouze výraz. Z 90% je to pouze výraz, který je hned zlomen osobním přístupem. Na co nejsou Norové asi zvyklí, že si s nimi servírka povídá - že jim věnuje čas, oční kontakt a dává najevo, že je tu pro ně a že se o ně postará. Již po pár dnech se mi dostalo osobního poděkování za dobrý servis a přístup. I ti největší norští manažeři chtějí nakonec jen milý přístup, trochu vtipkování, úsměv a vychlazené pivo. Dokonce se mi stává, že se mě lidé ptají odkud jsem a jak jsem dostala k tomu, že pracuji v indické restauraci ... dvanáctiletý příběh ze zahraničí je atraktivní pro všechny, ale vždy k tomu prodám i sebe samu. Kdo ví? Třeba tam bude někdy na večeři někdo, kdo hledá posilu do svého týmu kde není norština podmínkou, i když na ní postupně pracuji .. Máme v týmu novou pani, která neumí ani slovo anglicky, takže norština mi teď hlavou lítá ve velkém.
 
Samozřejmě se najdou výjimky. Nevychovaní lidé jsou všude na světě. Zažila jsem pískání přes celý podník. Řvaní kvůli neexistující slevě nebo kvůli neexistujícímu jídlu v menu a objetí i přes jasný nesouhlas a ústup.

PS: Dokonce jsem byla násilně přinucena k puse během placení a děkování za servis, ale to bylo od opilého Poláka. Norové, kteří seděli u stolů vedle z toho byli vykulení, ale nikdo nic neudělal ... 

Ale to jsou jen zanedbatelná procenta z celkového pohodového celku.