Deník z Norska - březen 2023

Proč Norové milují jednodenní výlety trajektem do Švédska?

Už první týden po přistěhování do Norska nám Norové i cizinci žijící v Sandefjordu říkali, že se musíme projet trajektem do Švédska a na cestě zpět naplnit auto potravinami a pitím až po střechu. Vůbec jsem to nechápala. 
Proč bych měla jet trajektem 2,5 hodiny do švédského města, kde vlastně nic není 
a hned ten den zpět jen proto, abych nakoupila potraviny? Vzhledem k tomu, jak jsou tady služby drahé, tak přece i ten lístek na loď pro celou rodinu s autem musí stát tolik, že se nemůže ani vyplatit tam něco nakupovat. Trvalo nám to skoro rok než jsme se na tuhle jednodenní cestu do Švédska vypravili. 
Překvapení bylo však veliké ...

Adam měl celý týden zimní prázdniny, ale žádný sníh v Sandefjordu ani okolí nebyl a navíc jsme byli s Tomášem oba v práci. Takže žádné zimní radovánky se nekonaly. Za úterní Valentýn, kdy je restaurace normálně zavřená jsem dostala náhradní volno ve středu. Tomáš spontánně vymyslet výlet trajektem do Švédska, který jsme si plánovali už skoro rok a který absolvuje každý Nor min. 12x do roka.  Udělala jsem si zákaznickou kartu u firmy Colorline, která jezdí dvakrát denně mezi norským městem Sandefjord a švédským městem Strömstad . Roční členství stálo překvapivě málo (380 Kč). Po ukončení registrace jsem objednala zpáteční jízdenku pro dvě dospělé osoby, jedno dítě a auto .... Cena byla 0 Kč !!!
Bohužel v tom byl ale háček. Pokud se člověk vrací v ten samý den, tak nemá povoleno si na lodi v duty free koupit alkohol a nebo si ho přivézt ze Švédska. Kontroly jsou sice náhodné, ale pokuta a ostuda potom veliká. Norové však jezdí na tento jednodenní výlet pouze kvůli alkoholu!! V Norsku se alkohol s vyšším obsahem alkoholu než je pivo nesmí prodávat v běžném obchodě, ale pouze ve specializovaném krámu pod názvem Vinmonopolet (podobně jako je tomu v Dubaji), který má ceny natažený až do vesmíru. Jednoduše řečeno - je to tam drahý jako prase. Proto jsou tu trajekty, které mají duty free ceny (dokonce levnější než na letišti v Oslu) a kde lidé nakupují alkohol ve velkém. Tomáš u kolegů v práci zjistil jak to teda Norové dělají, že si zpět v ten samý den přivezou ze Švédska i alkohol. 

Jednoduchým řešením je nákupu jednosměrné jízdenky do Švédska a potom se vrátit zpět převozovým trajektem bez dutyfree z malého švédského města Moss. Zpáteční cesta v ten samý den je tedy zadarmo, ale jednosměrná cesta je už za peníze. Ale jenom za 300 Kč pro celou rodinu i s autem. Je to tak nastavené schválně, aby lidi utráceli na lodi. A to si pište, že tam utrácí. Pokud chcete nějaký speciální alkohol (whiskey, koňak) z obchodu, tak musíte u dveří duty free stát v řadě už od vytažení kotvy. Obchod je plný lidí po celou dobu plavby, která trvá 2,5 hodiny. Tomáš chtěl cíleně jednu whiskey a pro jeho štěstí tam dvě lahve zůstaly. Nakoupit se může až 27 litrů piva nebo čtyři litry tvrdého alkoholu. Byli jsme jediní, kdo měl jenom jednu láhev v ruce a žádný tabák :D :D 
Na lodi jsme si koupili jenom kafe a hranolky, okoukli kasino, prošli si celou loď a zapadali do norské zábavy. Najednou se ozval kapitán, že loď připlouvá do přístavu a během pěti minut seděli všichni spořádaně v autech. My jsme došli dolu mezi posledními, protože jsme nečekali, že to bude až takto rychlé. Je dobré si pamatovat, kde máte zaparkované auto, jinak se stanete terčem přísných norských pohledů. Představa, že někdo před vámi nesedí v autě a celá řada musí kvůli vám musí stát asi není ideální :D. Auto jsme našli naštěstí rychle, ale vidět ty obličeje lidí během procházení kolem aut je opravdu vtipný. 

Vyjeli jsme ven a vyrazili do nedalekého obchodní centra kam mířilo asi 90% aut z lodi. OC není moc hezké ani zvenku ani uvnitř, ale je účelné k tomu co Nor potřebuje. Nor chce širší výběr levnějších potravin, levný tabák a bonbóny. Nelžu ... obchod s cukrem je po potravinách nejplnějším krámem v celém obchodním centru. My jsme tam samozřejmě naběhli také a musím říct, že to je tak lákavé, že nakoupit musíte. Dali jsme Adamovi do ruky papírový pytel (mají jenom velké :D, kde i 2kg bonbónů vypadají jako, že stále nic nemáte) a řekli jsme mu, že si může koupit co chce. Upřímně, celý tenhle výlet není pro děti uplně zábavnej, takže tady bylo najednou obrovské nadšení. Prošli jsme si postupně celý prostor, abychom věděli co tady nabízí a skončili v potravinách. Byl to náš první výlet, takže jsme nebyli správně vybaveni (příště chladicí box apod.), ale hned jsme pochopili proč sem Norové jezdí. Tady se totiž dá koupit i jiná část kuřete či dokonce zvířete než jenom kuřecí prsa. Možná je limitovaný jenom Sandefjord, ale tady byl výběr asi z 50 různých kusů hovězího masa zatímco u nás jsou zabalené 4. Po dlouhé době jsem viděla v prodeji kuřecí stehna a nebo dokonce celé kuře, to u nás ve městě opravdu nemáme. Dokonce jsme mohli koupit i jiné druhy jahodových jogurtů než jenom ten jeden, který nabízí u nás. Vše je o 12 - 25 Kč levnější, ale rozhodně tady hraje roli ten široký výběr. Trochu mi tam chyběly restaurace než jenom fast foody, ale kvůli tomu se tam evidentně nejezdí. Na cestu zpět jsme si koupili kafe a vyrazili do nedalekého města Moss. Když jsme odjížděli z parkoviště, tak jsem si všimla, že tam nestojí ani jedno auto se švédskou poznávací značkou. Parkoviště bylo plné Norů. 

Z Moss jsme se nechali převézt malým trajektem, který se platí z digitální dálniční známky a za 40 minut jsme byli na druhém břehu. Tady samořejmě může také proběhnout namátková kontrola na alkohol a tabák, ale to byste museli přijet asi s cizí poznávací značkou. Byla to zajímá zkušenost a naprosto chápu proč je tento výlet tak oblíbený. Norové milují alkohol, tabák, maso a cukr. Jsou to prostě normální lidi a tím, že to mají ve své zemi limitované, podle mě není ten směr k omezení celkové konzumace. Možná dokonce naopak.