deník z Norska 2023

Pekař nebral telefon a byl nezvěstný. Co teď? Kde je? Jak můžeme pracovat, když nám chybí počítač s čísly pro výrobu, e-mail a auto na rozvozy? Druhý den přišla do pekárny kriminální policie. Prohledali mu skříňku, kancelář a se slovy, že je vazbě, odešli.
Mně začalo jet hlavou mnoho myšlenek. Co mohl pekař, který denně stává ve 2:00 ráno, pracuje 10 hodin denně, má střídavou péči o děti a dojíždí do jiného města, provést. Vždyť na nic nemá čas.
Napadly mě peníze. Byl to výborný pekař, ale ne moc dobrý businessman. Jestli si někde nepůjčil a nebo nezapletl s mafií. Ano, i v Norsku je mafie. Mnohokrát jsem mu říkala, že mu nesedí ceny a že takhle bude jen přežívat a dluhy nikdy nezaplatí. 

Pekárna tedy zůstala jen s pekařkou a se mnou. Vzala jsem svoje auto a objela všechny zákazníky. Získala od nich kontakty, informace a vysvětlila, že je pekař nedostupný. Většina si myslela, že je na dovolené a my v tom máme bordel, když si ani neumíme předat počítač. Že je ve vazbě, jsem říct nesměla. Prý se to v Norsku nesmí říct, dokud to není oficiální. 

Nevědělo se za co je ve vazbě. Co mi bylo řečeno, tak dva dny ve vazbě není velký trestný čin. Ale týden a více je již těžký trestný čin. To jsme ale ještě nevěděly, že pekaře už nikdy neuvidíme. Pekařka se ujala role organizační a pečení, já rozvozů a následné práce ve výrobě. Udržovaly jsme pekárnu v chodu. Jenže ty rychlé a silné ruce, které tam byly každý den od 3:00 ráno, tam chyběly. Už po třech dnech, kdy jsme tam byly 12-14 hodin denně, jsme toho měly plný kecky. 

Ten den do pekárny přišla sestra pekaře, která mu pomáhala byznys založit. 
"Vypadá to, že provedl něco špatného a z vazby ho jen tak nepustí. Odmítl mluvit s právníkem i s rodinou.", řekla s brekem v hlase. Pak se nám tam sesypala. Následující den přišla zničená a ubrečená přítelkyně a snažila se z nás dostat nějaké informace. Jenže my nevěděly nic. A aby toho nebylo málo, tak tam začala chodit zničená a ubrečená starší dcera. Ta, která je na tom prý psychicky špatně, má deprese, díky tomu je bez práce a snad už nebere drogy. 
Začínalo toho na mě být moc.

Po týdnu policie sdílela informace. Ten den jsem ráno odjela s rozvozem. Za dvě hodiny byla zpět a našla ubrečenou pekařku sedět na zemi. 
Podívala jsem se na ni, opřela o stůl a řekla: " Co provedl?"
Snažila se nesáhnout rukama od těsta na obličej a s ubrečeným hlasem odpověděla: "Za zneužívání dětí na internetu."
Udělalo se mi zle. 

Co teď? Co bude s pekárnou? Dostaneme výplatu? Pekařka chtěla pokračovat, i když toho na ni bylo moc. Kdyby do toho nevstoupil majitel restaurace, kde byla pekárna v pronájmu, tak jsem pryč. Si myslím.
Majitel přišel s návrhem, že by mohl pekárnu odkoupit a nás zaměstnat jako pracovníky restaurace. Restaurace odebírala chleby ve velkém, zároveň plánoval otevřít druhou restauraci, a proto byla pro něj pekárna důležitá. 
Bohužel pekař z vazby s nikým nekomunikoval, ani s právníkem.
Každý den se v pekárně brečelo. Kdykoli jsem otevřela dveře a uviděla sestru, přítelkyni nebo dceru, tak jsem věděla, že to bude další ubrečený den. Naštěstí všechny rozhovory byly s pekařkou a v norštině, takže jsem se věnovala práci a držela slzy v sobě. Nosila jsem to však domů. Tomáš nevěděl jak mi poradit, také tohle nečekal a musel služebně pryč. Musela jsem tam být pro Adama. Vařit mu, aspoň chvilku s ním mluvit než půjde spát a připravovat obědy do školy, i když to bylo v deset večer. 

Následující týden přišla pekařova sestra a vypadala úplně nejhůř za celou tu dobu. Polilo mě horko a říkala jsem si, co se mohlo stát ještě horšího. S pekařkou začaly brečet a objímat se. Nechtěla jsem to snad ani vědět, ale ... Šla jsem k nim blíž.
Pekařka se na mě podívala a řekla: "Je vazbě nejen za zneužívání dětí na internetu, ale i za zneužívání své sedmileté dcery."
Musela jsem na chvíli z pekárny pryč. 

Byli jsme pod jednou střechou s restaurací, kde pracovalo dalších 30 lidí. Pouze šéfkuchař a manažer restaurace věděli, že je pekař ve vazbě za zneužívání. Ostatní věděli, že je pryč a něco divného se děje. 
Stoupla jsem si v kuchyni k myčce, dala do ní boxy od těsta, koukala do blba a čekala dvě minuty na pípnutí. V tu chvíli se ve vedle mne objevil šéfkuchař. Opřel se o mycí linku a se založenýma rukama na mě koukal. Po chvilce řekl: "Jsi v pohodě?"
Podívala jsem se mu do očí a odpověděla: "Tohle jsem nečekala, tohle opravdu ne." A začala brečet.
Ještě vedle mne chvilku stál. Poté mě chytil za rameno, pohladil po zádech a beze slova odešel. Byl jediný, kdo se mě zeptal jak na tom jsem. A to chycení za rameno mě neuvěřitelně psychicky zvedlo.
*šéfkuchař byl z Lotyšska 

Už jsme začínaly být unavené, vyčerpané. Každý den přes 12 hodin denně na nohou, téměř bez jídla, a neustálého tahání těžkých věcí se už začínalo na stavu těla podepisovat. Volno bylo jenom v neděli. Naštěstí se blížily Vánoce a naplánované volno. Většinou to však znamená, že zákazníci potřebují více pečiva do zásoby, aby ten týden pokryli. V životě jsem nenatahala takových pytlů s moukou. 

Na Vánoce jsme odletěli do Čech. Byla jsem smutná, poprvé jsem byla na Vánoce smutná. Snažila jsem si to nebrat, ale pralo se to ve mně. Do toho mě děsně bolela ruka. Během jednoho dne jsem se nevšimla, že uklízečka umyla podlahu a švihla sebou o zem. Měla jsem plné ruce a tak jsem celou vahou spadla na loket. Začalo to dost krvácet a hlavně bolet. Byla jsem jak Blain z Predátora: I ain't got time to bleed." Ale já opravdu neměla čas krvácet a nebo řešit nalomený, zlomený nebo naražený loket. Nevím co s ním bylo, ale bolelo to děsně. Nemohla jsem se učesat, oblíknout a každý minimální pohyb mimo pravý úhel bolel jak čert. Pracovala jsem dál, v pravém úhlu. Obléknout se aniž bych nevypadala jak ve slow motion jsem mohla až po třech týdnech a úplná bolest přešla za půl roku. 
Byla jsem naštvaná. Naštvaná sama na sebe. Proč tam pořád jsem? Musím tam být? A co když se pekárna dostane pod restauraci, pak to bude o něčem jiném. Najdou pekaře a já se vrátím ke své původní práci.
Během svátků mi majitel restaurace zavolal, že se právníkům podařilo mluvit s pekařem a ten schválil a podepsal bankrot. Pekárna je tedy k prodeji a může dojít k přepisu firmy. Nevím jestli mě ta zpráva potěšila. Ale dokázala jsem ocenit, že do toho dal mnoho svého času a hlavně peněz za právníky. Staral se, abychom dostaly s pekařkou výplatu.

Jenže najít pekaře zabere nějaký čas ...

Deník z Norska 2024